Poštovní úředník pan Štěpán Zákravský (25. 12. 1914 – 21. 11. 1962) se narodil v Sarajevu, odkud přišel po vzniku Československa s rodiči na Slovensko. Studoval na Obchodní akademii v Brně, za protektorátu působil na poště v Bouzově a po válce v Olomouci u vlakové pošty.

Od roku 1952 začala jeho spolupráce s mohelnickým muzeem, kde se seznámil s Hugem; ještě téhož roku 5. prosince jej navštívil v Lošticích. V upomínku na první setkání dostal na památku onu vzácnou originální knihu „Báje a pověsti“ spisovatele Martina Strouhala i s Hugovým věnováním. Výjimečnost této knihy spočívala v ručně kolorovaných ilustracích (akvarelech) všech původně černobílých obrázků v tisku.

Hugo jej při této návštěvě nadchl i svou tvorbou drobné grafiky a v krátké době se pan Zákravský stal jejím sběratelem a současně i popularizátorem ex libris mezi umělci. Ty pak obcházel a přímo je vyzýval, aby mu vytvořili ex libris. Na druhé straně je začal podporovat v kruzích sběratelů doma i v zahraničí a stal známý nejen mezi výtvarníky, muzejníky a spisovateli. Bylo málo umělců, co mu odmítli ex libris udělat.

Blízkým přítelem a podporovatelem pana Zákravského byl Otto František Babler (26. 1. 1901 – 24. 2. 1984), jeho krajan z Bosny a Hercegoviny, překladatel a spisovatel ze Samotišek pod Svatým Kopečkem u Olomouce. I on studoval v Sarajevu. K literátovi panu Bablerovi se Hugo po roce připojil a ze společného přátelství mu vyhotovil ex libris s knižním štírkem. Spojovalo je toho více, třeba obdiv k hrdinovi Donu Quijotovi, neochvějnému idealistovi.

Pan Zákravský se stal nejbližším přítelem Huga a postupně mu začal sepisovat a příležitostně uveřejňovat jeho grafickou tvorbu ve „Zprávách spolku sběratelů a přátel ex libris“ (ZSSPE) v Praze. Oba se stali členy spolku. Poprvé v čísle 3/1954 uvedl 23 ex libris Huga i s datováním spolu s osmi novoročenkami. Další pak uvedl v následujících několika zprávách ZSSPE. Tady se oba dozvídali také o aktivitách exlibristů v Evropě. Přátelství s panem Zákravským Hugo upevňoval tím, že mu vyhotovil asi 11 ex libris a portrétoval mu dceru Miroslavu (Markovou). Druhou dceru Ludmilu (Rybkovou) mu portrétoval další společný přítel Mistr František Sysel. 

První kontakt se zahraničním sběratelem měl Hugo v roce 1948 na Svena Aage Kjaera z Dánska, ještě ze studií v Praze. Další zahraniční adresy na sběratele mu poskytl pan Zákravský. Byl mezi nimi prezident Evropské asociace sběratelů ex libris v Itálii Dott. Ing. Gianni Mantero. Tak Hugo navázal kontakt s významnými sběrateli i umělci v západní Evropě a jistě potěšený s nimi spolupracoval přes jejich korespondenční objednávky ex libris.

S popularizací českých tvůrců grafiky napomohl i Otto Babler, který jako první o nich uveřejňoval články v dánsko-norském časopisu Nordisk ex libris.

V době, kdy Hugo žil u své sestry Vlasty ve Frýdku-Místku, představil Štěpán Zákravský Huga Šilberského v časopisu Nordisk ex libris 1/1960 ve velice obsažném dvojstránkovém článku. Tak byl Hugo důstojně prezentován zahraničním sběratelům a umělcům a díky článku si na něj hned vzpomněli jeho kolegové grafici: v květnu s nimi vystavoval svá ex libris v Boloni v Itálii na mezinárodní výstavě současného evropského ex libris. Tvorbou v tomto roce dosáhl Hugo svých největších uměleckých úspěchů a přispěl také k reprezentaci české grafiky v Evropě, kde byla vysoce ceněna. Sám své ex libris vystavoval jen na kolektivních výstavách. V zahraničí Hugovu grafiku dodnes vystavovali a je zařazená do početné literatury. Ale o tom se on už nedozvěděl.